Autor: Borys Deket
Ještě včera jsme měli sny. Studovat na univerzitě, postavit dům, vychovávat děti, těšit se z vnoučat. Vše, co tvořilo přirozenou cestu života. A pak přišla jedna jediná chvíle – a s ní válka, která vymazala všechno.
Diplomy bakalářů a magistrů, které lidé získávali roky dřiny, se proměnily v bezcenné papíry. Vysněná povolání zmizela. Jedněm se tituly změnily v jízdenku k práci v zahraničí, druhým v bahno zákopů.
Ti první nemohou zpět. Nemohou obejmout rodiče, nemohou se rozloučit na pohřbech, nemohou oslavit narozeniny svých dětí. Ti druzí nemohou napsat ani krátký vzkaz z fronty – protože válka bere i možnost slov.
A přitom oba světy, ten zahraniční a ten frontový, jsou navzájem propojené. Jeden bez druhého nedokáže existovat. Jeden trpí mlčením, druhý vzdáleností.
A nad tím vším visí jediné slovo, které dusí a rozděluje: „Nemůžeš.“
Nemůžeš odjet. Nemůžeš se vrátit. Nemůžeš odejít z okopů. Nemůžeš obejmout své blízké.
Tak válka ničí nejen města a vesnice, ale i nejcennější – lidské sny, lásku a možnost být spolu.
