Autor: Borys Deket
Všechno to začalo poukázkami. Malými papírky, které byly v 90. letech předány milionům Ukrajinců. Symbol nové éry, prvních kroků do tržní ekonomiky, prvního kontaktu s pojmy „majetek“, „podnikání“ a „zodpovědnost za svůj život“. Poukázky byly vydávány všem – bez instrukcí, bez záruk, bez pochopení toho, co bude následovat. Ale právě od té chvíle začala cesta velké ukrajinské transformace – osobní i národní.
Pro některé se poukázka stala krátkým dobrodružstvím – na 15 dní. Pro jiné – dlouhou cestou k novému životu. Někteří ji využili hned, někteří si ji nechali jako památku a někteří odtud začali svou cestu, která je vedla tisíce kilometrů od domova – do České republiky, Itálie, Portugalska, Španělska, Kanady, USA. Poukázka se stala symbolem pohybu – nejen ekonomického, ale i duševního.
Ukrajinci začali hledat lepší život. Ne kvůli lenosti nebo útěku, ale naopak — kvůli lásce k práci, kvůli touze změnit sebe i svět kolem nás. Vydali jsme se do světa — často bez znalosti jazyka, bez příbuzných, bez podpory, ale s pevným přesvědčením: dokážeme to. A dokázali jsme to.
Ukrajinci v zahraničí: Nové profese, nové horizonty
V Evropě, Americe, Asii — kamkoli Ukrajinci přišli, zanechávali stopy. Často — neviditelné, ale zásadní. Zvládli jsme nové profese: stavitelé, zdravotní sestry, pečovatelé, řidiči, malíři, kadeřníci, pekaři, švadleny, kuchaři. Často — za jednu noc. Ukrajinci se učí rychle, protože se nebojí pracovat. A co je nejdůležitější — vždy se snaží dělat práci lépe, lépe, svědomitěji.
Někdo se naučil nový jazyk, někdo si otevřel vlastní firmu. Někdo si vytvořil podnikání od nuly a zaměstnával ostatní. Někdo si vybudoval kariéru oběma rukama a někdo se za pár let stal občanem nového státu. Ale všichni zůstali Ukrajinci — s charakterem, duší, pamětí.
Během 30 let migračního pohybu Ukrajinci vybudovali Evropu – v doslovném slova smyslu. Postavili domy, nemocnice, kostely, továrny. Vytvářeli pohodlí v domovech jiných lidí, léčili, opravovali, učili, sloužili. A často – dělali to lépe než místní. Protože do toho vložili svou duši. Protože věřili, že se jednoho dne vrátí a budou dělat totéž doma.
Od migrujících pracovníků k občanům světa
Ukrajinci v zahraničí jsou víc než jen migranti. Jsou již součástí evropské civilizace. Jsou to miliony lidí, kteří se přizpůsobili, ale neztratili se. Lidé, kteří nejen pracují, ale také volí, studují, investují, tvoří. Nestali se cizinci – stali se potřebnými. Protože se naučili být praktičtí, hospodární, otevření změnám.
A už dlouho je patrné, že Ukrajinci nejsou jen dělníci – ale specialisté. Inženýři, technici, chirurgové, architekti, programátoři, právníci, lékárníci, pedagogové. Stoupají stále výš, přebírají zodpovědnost, vedou. A co je důležité – zůstávají skromní. Protože ušli dlouhou cestu. Protože vědí, co to znamená začít od nuly.
Změny uvnitř i vně
Je patrné, jak se Ukrajinci za posledních 10–20–30 let změnili. Jak ti, kteří odešli už dávno, tak ti, kteří zůstali. A zejména ti, kteří byli kvůli válce nuceni opustit Ukrajinu. Nová generace Ukrajinců je klidnější, moudřejší, strategičtější. Nejen mluví – jednají. Nečekají, tvoří. A to je to hlavní.
A i ti, kteří se ještě nestihli realizovat, se určitě projeví. Protože ukrajinská kultura, ukrajinská mentalita, ukrajinský potenciál – se teprve začínají otevírat světu. V nadcházejících letech uvidíme vlnu ukrajinských projektů, iniciativ, značek, umělců a vědců. Ukrajinci překvapí svět.
Od bezvízového cestování k sebevědomí
Příběh, který jsme prožili, je jedinečný. Prošli jsme si cestu od voucheru k bezvízovému cestování. Od voucheru k občanství. Od dočasného výdělku k zásadnímu vlivu na rozvoj Evropy. A zároveň jsme Ukrajinu neztratili ve svých srdcích.
Ano, změnili jsme se. Ukrajinci se změnili. Nejen navenek – mentálně. Stali jsme se globálními. Přestali jsme se stydět za své kořeny. Naučili jsme se důvěřovat sami sobě a nyní je čas naučit se důvěřovat našemu státu. Ne úřadům, ne politikům. Konkrétně – státu. Zemi, která nás formovala. Už máme vše k tomu, abychom vytvořili novou Ukrajinu – a vytvořili ji společně.
Naše znalosti, naše zkušenosti, naše vytrvalost jsou kapitál. A jsme připraveni se o ně podělit. Stavět mosty mezi Ukrajinou a světem. Vrátit se – fyzicky nebo intelektuálně. Pomoci těm, kteří začínají. Jít příkladem, dát šanci, dát budoucnost.
Toto je víc než historie. Toto je fenomén.
35 let není jen čas. Toto je evoluce. Toto je cesta, kterou miliony lidí urazily. Od voucherů k vízům. Od strachu k síle. Od těžkostí k občanství, sebevědomí, důstojnosti.
Toto není jen ukrajinská historie. Toto je historie lidstva. Jak se lid rozervaný válkami, zklamáním a chudobou dokázal spojit a stát se příkladem. Odolnosti. O vytrvalosti. O důstojnosti.
Jsme Ukrajinci. Už jsme změnili svět. A změníme ho znovu. Dějiny teprve začínají.
