Autor: Borys Deket
Ukrajinci se již dávno stali nedílnou součástí sociálního a ekonomického života Evropy. Miliony našich krajanů se nacházejí v zahraničí – někteří dočasně, jiní na delší dobu a někteří možná navždy. V této situaci však stále vyvstává složitá otázka: co čeká Ukrajince v příštích 10 letech, pokud značná část z nich odvádí daně, sociální příspěvky a platí nájmy v zemích, kde žijí, ale téměř nic nepřispívá doma na Ukrajině?
Dnešní realita je tvrdá. Válka přinutila mnoho lidí opustit své domovy a nyní se učí žít novým způsobem. Někteří se věnují dobrovolnictví, jiní posílají finanční pomoc armádě, další podporují své blízké na Ukrajině. Osobního života však zůstává málo – veškeré síly směřují do práce, přežití a pomoci druhým.
Život v zahraničí má svou cenu. Ukrajinci platí nájmy, energie, dopravu, potraviny – to vše je obrovským příspěvkem do rozpočtů zemí, kde dočasně pobývají. De facto naplňují evropské ekonomiky miliardami eur ročně. A i když někteří odvádějí sociální a důchodové pojištění, činí tak převážně v zemích pobytu. Na Ukrajinu přicházejí jen jednotlivé převody – čas od času finanční pomoc příbuzným či známým, občas několik desítek eur.
Ukrajina tedy dostává od diaspory spíše morální podporu a charitativní dary než systematické odvody do sociálních či důchodových fondů. V krátkodobé perspektivě to působí bolestně: naše rozpočty přicházejí o příspěvky lidí, kteří by mohli být hnacím motorem ekonomiky. V dlouhodobé perspektivě je to však šance. Ukrajinci ve světě získávají neocenitelné zkušenosti, nové profese, kontakty a moderní postupy, které se později mohou vrátit na Ukrajinu v podobě investic, znalostí a nápadů.
Co bude dál? Příštích 10 let pro Ukrajince v zahraničí bude obdobím zkoušek, ale také nových možností. Pokud válka skončí, vyvstane otázka: vrátí se domů, nebo budou pokračovat v životě v zemích, kde již zakořenili? Mnozí získají občanství, stabilní zaměstnání, bydlení. Srdce jim však i nadále zůstane ukrajinské.
Hlavním úkolem státu je proto dnes najít mechanismy, jak zajistit, aby Ukrajinci v zahraničí zůstali součástí ukrajinské ekonomiky, a ne pouze evropské. Jak nastavit dvojí odvody či jiné programy, které by pomohly udržet spojení s vlastí.
Protože pravda je taková: pracovní migranti a uprchlíci nejsou ztrátou, ale zdrojem. Ano, dnes více přispívají do cizích rozpočtů, ale zítra mohou přinést domů to, co Ukrajině nejvíce chybí: znalosti, investice a nový způsob myšlení.
Ukrajinci dokázali, že jsou schopni přežít v jakýchkoli podmínkách, přizpůsobit se novým okolnostem a i v nejtěžších dobách podporovat jeden druhého. Následující desetiletí ukáže, zda dokážeme tento obrovský potenciál proměnit v přednost pro naši zemi.
Autor: Borys Deket
